terka
dĚTSKÁ FYZIOTERAPEUTKA, CHCE JÍT PŘÍKLADEM
Jak ses dozvěděla o CrossFitu, Terko?
O Crossfitu jako takovým asi od kamarádů, kteří začali CrossFit dělat a viděla jsem, že je to trošku jiný druh pohybu. A pak začali jezdit na závody a docela mě zajímalo, co to všechno obsahuje. A o CrossFitu, tady o Strahově, asi na sociálních sítích, kde mi přišlo takový sympatický, jak to tady dělají, a chtěla jsem to vyzkoušet.
A proč jsi ho chtěla vyzkoušet?
Asi jsem chtěla mít nějakou pravidelnou pohybovou rutinu a vidět nějaký zlepšování se v síle a celkově. To byla ta motivace.
A věnovala ses už předtím nějakým sportům nebo pohybovým aktivitám?
Měla jsem takový základy plavání. Trochu povinně, nedobrovolně z fakulty. A dřív atletika, ale to už je hodně dávno.
A jakou atletickou disciplínu jsi dělala?
Skok do výšky.
Co se ti vybaví, když se řekne CrossFit Strahov?
Výzva, motivace a přátelské nesoudící prostředí.
Co máš na CrossFitu nejradši a co je tvoje nejméně oblíbené?
Nejmíň oblíbený asi řeknu cvik. To jsou určitě overhead squaty (dřepy s činkou nad hlavou) a cokoliv, co je s rukama nad hlavou s osou v ruce. A oblíbený asi věci, který mi nejdou, a nutí mě je to trošku překonávat. Takže jako stojky, vzpírání. A vždycky, když je to nějakej prvek, kterej je technicky jinej. Nebo když se má člověk na co soustředit, tak to je výzva.
Jaká je tvoje motivace k pohybu obecně? A jestli si myslíš, že je důležité se hýbat, tak proč?
Protože jsem fyzioterapeutka a měla bych jít příkladem. 😀
Dobrá motivace.
A hlavně je to určitě taková forma psychohygieny. A motivace je i ta síla, že se člověk prostě cítí líp, že vidíš ty výsledky. Čím jsem starší, tak je to víc o tom, jak se člověk cítí, než jak vypadá. A to mi přijde, že to se tady plní ve všech oblastech. Ať je to mobilita, síla, vytrvalost, ať je to ta radost z pohybu.
Co bys vzkázala někomu, kdo přemýšlí, že začne s CrossFitem, ale váhá a bojí se?
Asi že ten začátek je těžkej. Pro mě jako pro introverta bylo třeba hrozně těžký přijít mezi skupinu už cvičících, nových lidí. Pak člověk hrozně rychle zjistí, že na tebe vlastně nikdo nekouká, naopak se několikrát stalo, že když už člověk nemůže, tak tě ostatní přijdou podpořit. A vzkázala bych, že je těžký začít, já jsem v hlavě začínala několikrát, než jsem reálně přišla. Ale když přijdete, už to pak nikdy nebude horší. Jakože nikdy jsem nelitovala. Naopak si člověk vytvoří rutinu a je ti z toho dobře. Chcete být šťastní? Přijďte sem! 🙂
Díky moc za rozhovor, Terko!